kapitola 20
28. 4. 2014
Ve středu na matice byl Daemon překvapivě zamlklej. Nevyhnutelnej šťouchanec přišel jen jednou a to jen, aby mi připomněl, že jediný moje plány, který jsem měla po škole, byly s ním. Jasně, jako kdybych na to mohla zapomenout.
Na biologii, se ke mně neustále upíral intenzivní pohled pana Garrisona, stejně tak jako den předtím. Věděla jsem, že vidí tu stopu, ale neměla jsem nejmenší ponětí, co si o tom myslel. Daemon se mi nezmínil, jestli on nebo Dee něco řekli ostatním Luxanům.
Během předešlého dne se na mně divně koukalo hned několik učitelů. Dneska na chodbě do jídelny, jsem míjela jednoho z trenérů a on se zastavil uprostřed chodby a sjel mně pohledem od shora dolů. Buď to byl perverzák a nebo mimík. Nebo obojí, což by byla fakt vítězná kombinace.
Zatímco jsem stála ve frontě na oběd, dělala jsem všechno, co jsem mohla, abych se nepodívala směrem k zadní části jídelny. Zírala jsem na jídlo na tácu a vykročila kupředu, u toho jsem téměř vrazila do zad chodící hory.
Simon Cutters se otočil a podíval se na mně dolů. Když mně spatřil, usmál se. "Čau, Katy."
Podala jsem peníze kuchařce a otočila se k Simonovi. "Omlouvám se ti."
"Nic se nestalo." Počkal na mně na konci fronty, talíř měl narvanej k prasknutí. Jedl skoro tolik jako Dee. "Máš ponětí, o čem to Monroe mluvil při trigonometrii? Přísahal bych, že mluvil jinym jazykem."
Vzhledem k tomu, že jsem většinu hodiny strávila ignorováním kluka, co seděl za mnou … "Nemám tušení. Doufám, že si někdo dělal poznámky." Posunula jsem si talíř s jídlem. "Příští týden z toho bude test, že jo?"
Simon přikývl. "Jo, v den zápasu. Mylim, že Monroe to dělá -"
Někdo se natahoval, aby si vzal pití a tím nás donutil od sebe o krok ustoupit. Nebylo to ale vůbec nutný, protože kolem nás byla spousta místa, kde se dalo pohodlně projít. Když jsem vdechla tu svěží vůni, uvědomila jsem si, kdo to byl.
Daemon popadl pití a nadhodil si ho. Prošel kolem mě s nečitelným výrazem a otočil se k Simonovi. Oba dva byli stejně vysocí, ale Simon byl mnohem mohutnější. Stejně ale Daemon vypadal jako daleko větší drsňák. "Jak se vede, Simone?" Zeptal se a znovu si nadhodil pití.
Simon zamrkal a ucouvl, pak si odkašlal. "Dobře … mám se dobře. Jsem na cestě - uh, k mýmu stolu." Nervózně se na mně podíval. "Uvidíme se ve třídě, Katy."
Zamračeně jsem sledovala Simona, jak zakopl o svojí vlastní nohu, když pospíchal s jídlem ke stolu. Otočila jsem se zpátky k Daemonovi. "Co je?"
"Máš v plánu obědvat se Simonem?" Zeptal se a založil si volnou ruku přes hrudník.
"Co? Ne." Zasmála jsem se. "Mám v plánu obědvat s Lesou a Carissou."
"A já taky," ozvala se Dee, která se tu z ničeho nic zjevila. Balancovala s talířem v jedné ruce a s dvěma lahvemi pití v druhé.
"Teda, pokud si myslíš, že to nebude vadit?"
"Jsem si jistá, že nebude." Podívala jsem se zpátky k Daemonovi, ale ten už mířil ke svýmu stolu. Chvíli jsem tam jen tak stála, úplně zmatená. Co to všechno mělo sakra znamenat? V zadu v jídelně byli u jednoho stolu namačkaní Thompsonovi dvojčata a Ash. Kolem si povídalo pár dalších lidí. Neměla jsem tušení, jestli to jsou taky mimíci, nebo ne. Daemon si sednul vedle nich, vyndal si knihu a začal v ní listovat. Ash k němu vzhlídla a nezdála se tím moc nadšená. "Nemyslíš si, že by to mohlo vadit někomu jinýmu?" Zeptala jsem se nakonec.
"Ne. Včera mi vadilo, že jsem s tebou u oběda neseděla. A myslím si, že je čas pro změnu." Dee vypadala tak nadšeně, že jsem s ní nemohla nesouhlasit. "Mám pravdu?"
Po tom, co se Dee připojila k našemu stolu, Lesa s Carissou byly omráčený šokem, že z toho na dobrých pět minut oněměly. Ale Dee si je získala a všichni se docela rychle uvolnili. Všichni, kromě mně.
Zírala na mně půlka jídelny, pravděpodobně očekávali, že se znovu octnu v epické jídlové bitce s Blonckou. Už to byl týden a stejně mně furt všichni považovali za kuchyňskýho ninju.
Každou chvíli se Ash podívala směrem k našemu stolu s velmi zamračeným výrazem na její krásný tváři. Měla na sobě hezký modrý, přiléhavý top, který barevně ladil s jejíma očima. Přes to měla oblečenou rozepnutou bílou košili, ten komplet ukazoval, že měla fakt super tělo. Bože, o co šlo s tou mimozemskou DNA? Už mi došlo, že byli prostě nadpozemský, ale Ježíši, to to muselo zahrnovat i bezchybný prsa?
Zatímco Lesa s Carissou mluvily s pihatým klukem, který seděl na druhým konci stolu, Dee do mě dloubla loktem. "Co?" Zeptala jsem se.
Naklonila se ke mně, a potichu, tak abych to mohla slyšet jen já, se zeptala. "Co se děje mezi tebou a mým bráchou?"
Ukousla jsem si ze svý pizzy a dumala, co jí na to odpovědět.
"Nic novýho, všechno je při starym."
Dee vyklenula perfektně tvarované obočí. "Jo, celou neděli nebyl doma. A ty taky ne. A zatímco byl pryč, sháněla se po něm jistá osoba."
Pizza mi žuchla zpátky do talíře.
Zvedla svoje pití a trochu se usmála. "Včera jsem se nedostala k tomu, abych ti to řekla, protože nám byl furt za zadkem. Ale neříkej, že sis nevšimla, jak nenávistně na tebe Ash kouká."
"Já si všimla," skočila nám do toho Lesa a položila lokty na stůl. "Kdyby pohled zabíjel …"
Zkřivila jsem na ní obličej. "Ježíš. To je fakt milý."
"A ty nemáš ponětí proč?" Zeptala se Dee a přitom si přesedla tak, aby byla zády k jejich stolu. "Předstírej, že se díváš na mě. Teď hned."
"Já se na tebe zrovna teď přece dívám," poukázala jsem a znovu se zakousla do pizzy.
Lesa se zasmála. "Koukej se jí přes rameno ty chytráku. K jejich stolu."
Protočila jsem oči a udělala, co mi řekly. Nejdřív jsem si všimla jednoho z blonďáků, kterej se otáčel v židli a mluvil s klukem u vedlejšího stolu. Pak jsem klouzala očima dál, až jsem se setkala pohledem s Daemonem. Přestože nás dělilo několik stolů, nemohla jsem chytit dech. V těch jeho smaragdově zelených očích bylo něco … šibalskýho a žhavýho.
Byla jsem jím pohlcená. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči a on to taky neudělal. Vzdálenost mezi námi se vypařila.
O chvíli později se ušklíbl a otočil se pryč, Ash mu něco říkala. Pomalu jsem se nadechla a soustředila se zpátky na svoje kamarádky.
"Jo," zamumlala Lesa zasněně, "to je to 'proč' …"
"Já … není žádný důvod." Obličej mi začínal červenat. "Copak si ho neviděla? Jenom se na mně zašklebil."
"To byl ale sexy úšklebek." Lesa se podívala na Dee. "Promiň. Vím, že je to tvůj brácha a tak vůbec."
"To je v pohodě. Jsem na to zvyklá." Dee si položila bradu do dlaní.
"Pamatuješ na ten den na verandě?" Zúžila jsem na ní oči.
"Co se stalo na verandě?" Zeptala se Lesa natolik zvědavě, že se jí blýskaly oči.
"Nic," řekla jsem.
"Byli u sebe asi takhle blízko." Dee zvedla ukazováček a palec a ukazovala vzdálenost, která neměřila snad ani centimetr. "A jsem si jistá, že byli i blíž."
Spadla mi čelist. "To teda nebyli, Dee. Dyť se nedokážeme vůbec snést."
Carissa si sundala brýle a vyčistila je. "Co se děje?"
Lesa jí zasvětila, k mojí hrůze až příliš detailně. "Oh, jasně." Carissa přikyvovala. V pátek ve třídě do sebe byly taky zakleslý očima. Bylo to celkem žhavý, celá ta 'svlíkám tě pohledem' věc, co tam předváděli.
Zakuckala jsem se pitím. "To jsme teda nedělali. Akorát jsme spolu mluvili!"
"Katy, tos rozhodně dělala." Lesa zvedla ubrousek a začala ho rolovat po stole. "Nemáš se za co stydět. Já bych s ním hrála, kdyby na mně bral."
Chvíli jsem na ní zírala a pak vybuchla smíchy. "Vy jste se úplně zbláznily. Nic takovýho se neděje."
Podívala jsem se na Dee. "A ty by si to měla vědět."
"Vim spousty věcí," odpověděla mi nevinně.
Svraštila jsem na ní obočí. "Co to má znamenat?"
Pokrčila rameny a ukázala na druhou půlku mojí pizzy. "Budeš to jíst?"
Zvedla jsem talíř s pizzou a dala jí ho. Ignorovala můj pohled a šťastně zhltla můj kousek pizzy.
"Oh, slyšeli jste o Sarah?" Carissa zaklapla telefon a vzhlídla k nám. "Skoro jsem na to zapomněla."
"Ne." Lesa se podívala na mně. "Carissin starší brácha Ben kamarádí se Sarahiným bratrem. Choděj spolu na vysokou."
"Oh." Kroužila jsem s lahví s pitím a začala olupovat etiketu. Když jsem přemýšlela nad Sarah, přemýšlela jsem taky nad nemocnicí a nad tím, jak jsem se o její smrti dozvěděla. A přemýšlela jsem taky o Arumech, kteří se potloukají kolem.
"Robbie řekl Benovi, že policie si nemyslí, že to byl obyčejný srdeční infarkt." Carissa se podívala kolem stolu a ztišila hlas. "Nebo prý alespoň nic takového zatím neviděli." Dee odložila svojí pizzu. To byl důvod, proč jsem poznala, že jde do tuhýho. "Co tím mýslíš?"
"Podle všeho, bylo její srdce tak poškozené, že není možný, aby to způsobil infarkt, i kdyby měla nějaký srdeční poruchy, což neměla," vysvětlila Carissa.
Dee pokrčila rameny. "To jsem pochopila, ale co jinýho by to mohlo bejt?" Podívala jsem se na Dee, já teda měla jeden nápad co nebo kdo to mohl bejt. Po obědě, jsem zatáhla Dee stranou. "Byl to jeden z nich?" Zeptala jsem se, "Jeden z Arumů?"
Dee se kousla do spodního rtu a pak mně odvlekla pryč od dveří jídelny a od jejího bráchy, kterej zrovna vycházel z jídelny. O kousek dál v chodbě se zastavila. "Byl to Arum, ale Daemon se o něj postaral." Zaváhala jsem. "Byl to ten samej co napadl mně?"
"Byl." Dee se podívala za sebe, rty měla stažené. "Daemon si myslí, že to byla čistá náhoda, že na ní ten Arum natrefil. Nevěděla o nás. Přísahám."
To mi nedávalo žádnej smysl. "Tak proč?"
Dee se mi podívala do očí. "Nepotřebujou žádnej důvod, Katy. Arumové jsou zlí. Nás zabíjejí pro naše schopnosti." Odmlčela se a zbledla. "A lidi zabíjejí jen tak ze srandy."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář